New York: Vzhůru do oblak se slzami v očích

První den v New Yorku se nám sice nepovedl dle očekávání, ale kdyby bylo vše dokonalé, tak bychom si ničeho nevážili. Vše by se stalo samozřejmostí. Druhý den jsme začali u The Memorial & Museum 9/11, na který jsem byla velmi zvědavá...

The Memorial & Museum 9/11 

Datum 11. září 2001 už si navždy bude celý svět spojovat s teroristickými útoky. Čtyři letadla byla unesena teroristy. Dvě z nich narazila do Světového obchodního centra, třetí do sídla ministerstva obrany a čtvrté se zřítilo v Pensylvánii. Útoky nepřežilo více než tři tisíce lidí. Tento historický milník i po sedmnácti letech formuje zásadním způsobem New York. Na místě kde stály dvě věže, jsou nyní velké šedé díry, z nichž po stranách stéká voda. Na mosazných okrajích kolem propastí najdete vyřezaná jména lidí, kteří zemřeli při teroristických útocích 26.února 1993 a 11.září 2001. Lidé sem chodí a přikládají ke jménům květiny a dopisy. Někteří se modlí a zadržují slzy. Turisté s fotoaparátem v ruce tu nevěřícně stojí. Nejdříve nevěří velikosti mrakodrapů a pak začínají s teoriemi, jak k té nešťastné události mohlo dojít. Po všech prohlídkách, kterými jsme si museli v USA projít, najednou pochopíte, proč jsou Američané tak obezřetní. 


Od památníku jsme si to zamířili rovnou do muzea. Procházela jsem místnost po místnosti a prohlížela si každou fotografii a artefakt, které muzeum nashromáždilo. Musím říct, že jsem to tak neprožívala jako ostatní. Emoce se ve mně prohnaly po vstupu do The Memorial Exhibition, kde se nachází portréty lidí, kteří ztratili svůj život při teroristických útocích 11. září 2001 a 26. února 1993. Mezi fotografiemi jsem našla i tvář sedmileté holčičky, kterou maminka vzala do práce. Ptala jsem se, proč holčička nebyla asi ve škole? Byla snad nemocná nebo maminka jí chtěla jen ukázat, kde pracuje? Po chvíli mi však došlo, že to je jedno, jelikož život jí to už nevrátí. Prohlížela jsem si další portréty a ztrácela se ve svých myšlenkách. Na krajíčku jsem měla v místnosti, kde stál stůl se starým černým telefonem, který vyzváněl. Nikdo ho nevzal. Přistoupila jsem blíž, abych se podívala, co si lidé čtou. Zamrazilo mě, když jsem zjistila, že čtou zprávy od lidí, kteří se loučili se svými rodinami neboť věděli, že se přes kouř, oheň nebo z letadla nedostanou. Někteří zase chtěli vědět, zda jejich přítel, přítelkyně, dcera, syn, otec, matka, kolega, kolegyně, kamarád, kamarádka se dostali v pořádku domů. Chtěla jsem zvednout telefon, abych si poslechla hlasy lidí, ale něco mi v tom zabránilo. Opravdu mě to vtáhlo natolik, že jsem se začala bát. Co kdybych slyšela svou sestru nebo rodiče? Dívala jsem se na lidi, kterým v hlavě probíhali podobné myšlenky. Uvědomila jsem si, jak ten život je křehký a jak málo stačí. Teď tu jsme, ale co za pět minut? Vlastně je tak trochu štěstí, že tu pořád jsme. 
Někteří lidé z těchto místností odcházeli se slzami v očích a radši utíkali do části muzea, která vás seznámí s historií, politikou USA a architekturou. Pokud budete pilně vše číst a sledovat, tak najdete, kolik teroristů se pohybovalo na území České republiky. 







One World Trade Center 

Z muzea jsme se vydali do nejvyšší budovy v New Yorku -  One World Trade Center, který stojí v bezprostřední blízkosti místa, kde stály dvojčata. Budova je vysoká 541,3 metrů a byla postavená za necelých osm měsíců. A co je na tom to nejlepší? Výtahem se na One World Observatory dostanete za 47 sekund, kde si můžete vychutnat výhled do všech světových stran. A to by nebyli Američané, kdyby vás nechtěli obrat o poslední cent v kapse, takže vám budou nabízet opět focení a tablety, které vám po kliknutí ukáží, na jaké budovy se koukáte. Zážitek k nezaplacení. 






Jersey City 

Muzeum nám zabralo dost času, takže jsme se po One World Observatory rozhodli, že pojedeme ,,domů" a najdeme nějakou dobrou restauraci. Z WTC jezdí podzemní dráha path, takže nám to do residence trvalo cca deset minut. Prošli jsme si ulice a objevili skvělé street art. Poté jsme našli moc dobrou restauraci, kde jsem si pochutnala na stejku a ochutnala jejich místní pivo. Takže co dodat? Den druhý se velmi podařil. 




Share:

3 Comments

  1. Paráda, moc se mi líbí tvoje psaní. Nikdo nevíme jak na tom budeme zítra. Často si pak člověk uvědomí jak jsme zranitelní. Musel to být hezký zážitek, hlavně ten pohled z nejvyšší budovy :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. Byl to moc hezký zážitek a myslím, že i nejhezčí den z celého týdne. :)

      Vymazat
  2. Krásný článek, ale zase ten muj ksicht :D
    Jana M. :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za váš komentář :)