Z Dealu do Doveru: Sandále na pláž a osmnáct kilometrů za mnou

Srpnový den v Doveru vypadal velmi nadějně. Sluneční paprsky se rozbíhaly po bílých útesech, přímořský vánek přímo vybízel si jen sednout a zhluboka se nadechnout a nálada místních lidí byla veselá. Zmrzlinář mě tradičně anglicky oslovil: ,,Hi darling, how are you?" I když to nemám ráda (nejsem na to zvyklá), tak v Anglii je oslovení darling, honey, sweetheart  nebo baby úplně normální až přirozené, takže si to neberte hned osobně.

V půl jedné jsem předala zlatíčko mamce a přemýšlela jsem nad tím, co budu dělat? Nabízel se mi Deal Castle, který se nachází přibližně sedmnáct minut  vlakem od Doveru. Převlékla jsem se, nasadila své oblíbené sandále se šňůrkami, sbalila fotoaparát, svačinu a vyrazila na průzkum.
Deal je bývalé rybářské město v Kentu, které se svou rybářskou historií vůbec netají. Na pobřeží jsem viděla desítky lodí a jachet, které pustly prázdnotou. Nechybí tu ani typické anglické plážové domky a rybářská výzdoba vás provází celým městem. Dominantou města je však místní pevnost, jenž se nachází asi deset minut od vlakové stanice.

Deal Castle je dělostřelecká pevnost, která byla postavena za vlády Jindřicha VIII, jenž chtěl chránit zemi před invazí Francie a Svaté říše římské.  Pevnost není veliká a zabere vám k prohlédnutí cca 40-60 minut. V malých prostorách najdete expozici, která vám přiblíží historii Deal Castlu a život Jindřicha VIII. Nejzajímavější pro mě byl tvar pevnosti v podobě tudorovské růže. Jindřich VIII. se rozhodně za svůj rod nestyděl.




Po prohlídce Dover Castle jsem se začala chvíli procházet. Oblázková pláž a uklidňující pohled na moře k tomu úplně vybízí. Nezapomněla jsem provést několik pozic z jógy, kterou jsem začala cvičit po příchodu do Anglie a zapojila se i do challenge.


Po krátké přestávce jsem vyrazila dál podél pobřeží až jsem zahlédla ukazatele do Doveru. Z Dealu do Doveru vede public path a je součástí tzv. Saxon Shore Way, která vede od Gravesend v Kentu až do Hastingsu ve východním Susesexu a zachycuje tak pobřeží jihovýchodní Anglie. Cesta je dlouhá 262 km a já z toho šla pouhých osmnáct kilometrů...

Public path mě dovedla do Wellingtonu, ve kterém se nachází podél pobřeží mnoho nádherných domů až oči nevěděly, kam se dříve dívat. Ceny nemovitostí jsou tu dost rozdílné, jelikož tu najdete mnoho odlišných typů domů - typické anglické domy, velké vily nebo domy z amerických pláží. Cena cca 400 - 800 000 liber (není to chyba). Kontrasty však nebijí vůbec do očí a já bych si určitě nějaký vybrala s krásným výhledem na pláž. No neberte to. :)



Po parádě jsem se dostala na Oldstairs Bay, kde bylo mnoho rybářů zkoušející své štěstí. Já se brodila mezi kamínky, což mi moc nepomáhalo od bolesti chodidel (špatná obuv). Ukazatel mě nasměroval konečně z pláže pryč a já celá natěšená šlapala do kopce a nemohla se dočkat výhledu na pláž a okolí. I když se blížilo k večerním hodinám a já neměla tušení, jak dlouho mi cesta bude ještě trvat, nedalo mi to a chvíli jsem jen seděla a sledovat dění na pláži.


V dálce na vrcholu hřebenu se nachází památník Dover Patrol Monument, který byl postaven jako vzpomínka a uznání  hlídky z Doveru, která sloužila svému králi a zemi během první světové války. U památníku jsem se však dlouho nezdržovalo a pokračovala po cestě dál. Posledních cca 5 km přede mnou.


Kdo mě dobře zná, ten ví, že já se ztrácím velmi ráda a nechodím vždy po vyznačených cestách. Dávám na  svůj instinkt a vím, že se někde najdu. V šestnácti letech jsem se ztratila v Londýně (byla jsem tam úplně sama) a od té doby se toho vůbec nebojím. Měla jsem dojít na St Margaret´s Bay, ale místo toho jsem prošla městem a pronikla zas do přírody. Po půl hodině jsem zahlédla v dálce maják South Foreland, odkud jsem cestu již znala. Měla jsem takovou radost, že jsem zapomněla na bolest a pomalu zničené sandále.

South Foreland Lighthouse byl postaven v devatenáctém století, aby ukazoval nebezpečné břehy v Goodwin Sands. Nyní v majáku najdete výstavu White Cliffs of Dover a mnoho informací o místní oblasti.


Pomalými kroky jsem se blížila k Doveru. U Langdon Hole jsem si všimla, že nad přístavištěm prší, trochu jsem přidala do kroku, ale nevyhnula jsem se dešti. Krásně jsem zmokla, ale vůbec mi to nevadilo. Lépe se mi po dešti dýchá a jako třešnička na dortu byla duha, která se vytvořila mezi přístavištěm a White Cliffs of Dover.

Mé sandále byly však celé od bláta a nohy až ke kolenům špinavé. Nenapadlo mě nic jiného než si skočit ještě na pláž v Doveru a vykoupat se. Byla jsem štěstí bez sebe, co se vyklubalo za nečekaně krásný den. Doma mě ještě čekala odměna v podobě salátu a já si už během večeře plánovala další trip... kam to bude příště? :)



0 Komentáře