Kontaktní Zoopark: Jak jsem potkala Kajínka, pohladila si kobru amazlila se s pumou

Zoologické zahrady a zooparky mají v České republice poměrně dlouhou historii. První zoologická zahrada byla založena před více než sto lety. Od té doby přibylo více než dvacet dalších zoo. Ve většině se však díváte na zvířata z velké vzdálenosti a přiblížit se k nim můžete jen díky akcím, kdy se stáváte chovatelem zvířat na jeden den. Ve vesničce Zvole však svoji zoo pojali jinak a zvířata naopak sbližují s lidmi. Mazlení je zde povoleno. Nevěříte? 



Při příjezdu se nás ujmul chovatel, který nám dal do ruky piškoty s tím, že půjdeme nakrmit emu. Tři velcí ptáci na nás koukali a čekali, co jim dáme dobrého. Nastavila jsem jim ruku a vyčkávala, kdy o ni přijdu (přeháním) a ono nic. Mohla jsem je pohladit po krku a sledovat klokana, který se kvůli dešti a možná i kvůli malému překvapení ve vaku schovával ve svém domku. 


Po krmení jsme se přesunuli k dikobrazovi, který občas uteče do jiné zahrady, a z toho důvodu si vysloužil jméno Kajínek. Chovatel nám našel ve výběhu osten a nám zůstala tak krásná památka. Dále jsme se seznámili s vietnamským prasátkem Jasmínkou a s jejími dětmi. Vedle nich na nás čekali poníci a po nich následovali nosálové.




Po nosálech si nás převzal chovatel Tomáš, který nám představil Lojzíka (lvíče :D) a Mikyho (levharta). Tomáš vlezl do klece a začal nás informovat o jeho chlupatých kamarádech. Neustále sledoval Lojzíka a Mikyho, nikdy se neobrátil zády k nim a neustále nás zásoboval informacemi a odpovídal na naše otázky. Dovolil nám i pohladit si Lojzíka přes klec, ale nesměli jsme ruce dávat moc hluboko, kdyby si náhodou chtěl hrát, tak abychom stihli vyndat ruce. 



Další zastávkou byli hadi. Od dětství mám nehorázný strach z hadů a opravdu jsem se necítila dobře, ale i tak jsem byla ohromená. Mohla jsem si tak prohlédnout hady, které jsem znala jen z dokumentů. Chřestýše, zmije, kobry, užovky a krajtu. Paní nám vytáhla užovku červenou, kterou jsme si mohli vzít do ruky. To jsem vynechala. Profesionálně však ke mně přistoupila s tím, že mohu podržet ocas a hlavičku bude držet ona. To už znělo lépe a děkuji moc za takový přístup. Do ničeho mě nenutila a po chvíli mi srdce nebušilo tak rychle. Na řadu pak přišel opět Tomáš a poprosil nás, abychom si sedli na schody. Vzal kobru a nechal ji volně se plazit po podlaze. Zdůraznil nám, že se nemusíme ničeho bát, jelikož kobry jsou klidné a útočí jen v sebeobraně. ,,Kdybych ji nechal se teď plazit, tak zcela neškodně se mezi vámi proplazí a bude hledat úkryt."


Předposlední zastávkou byl krokodýl, který jen čekal na nějakou kořist, tak jsme se přesunuli ke ,,kočičce". Chovatelka vlezla do klece k pumě a začala se s ní mazlit. Po nějaké chvíli jsme dostali pokyny od chovatelky, ať si zastrčím vlasy do bundy, schováme tkaničky a jak se chovat v kleci (nekoukat pumě do očí, nedělat prudké pohyby a nevydávat hlasité zvuky). Poté jsme si sedli na lavičku v kleci. Puma přišla ke mně a lehla si. Nastavila jsem ji ruku, aby si ji mohla očuchat a pak si ji pohladila. Podala mi packu a začala žužlat moji ruku. Nestiskla. Pro mě neuvěřitelný zážitek, že mám svoji ruku v tlamě pumy.


Mohla jsem se dotknout lva, pohladit si pumu a zbavit se strachu z hadů. Velké díky patří chovatelům, kteří nás zahltili vyčerpávajícími informacemi o zvířatech a poskytli nám netradiční zážitek. Zoopark není velký, ale stojí určitě za vidění. Pokud byste si chtěli pumu taky pohladit a zavítat do zoo, tak je potřeba se předem telefonicky objednat. Nemůžu si pomoc, ale chvílemi jsem připadala jako ve filmu Koupili jsme zoo.



Share:

0 Comments

Děkuji moc za váš komentář :)